4. třída v době koronaviru

Byly to zhruba dva měsíce, co žáci nechodili do školy. Pracovali doma, někteří vytvořili moc hezké projekty na téma domácí mazlíček nebo vypracovali kalendář na kalendářní měsíce. Dostali také za úkol vypracovat povídání o tom, jak byli doma.
Dana Hurtíková

Všechno to začalo, když jsme se vrátili z Itálie. Školy jsou zavřené. S kamarády jsem byl stejně na kontaktu přes skupiny na Whatsappu. Dny byly čím dál tím delší. Tak jsem si vymyslel imaginární firmu, která na mne útočila. Při učení jsem si oblíbil pořad Dějepic! A znechutil pořad Dějiny udatného českého národa. Začal jsem sledovat seriál Můj přítel Monk. Postrádala jsem hlavně kamarády. Naučil jsem se dobře škrábat brambory.                                            O. G.

Už jsme 2 měsíce doma ! Ne, nejsou prázdniny, ale kvůli koronaviru jsou zavřené školy. Nejdřív jsem si myslel, že to bude pohoda. Spal jsem do 10 hodin, hrál si na počítači, chodil pozdě spát. Pak začala paní učitelka posílat úkoly. Rodiče chodili do práce, takže jsem se staral o mladší sestru a o staršího bratra a ještě jsem musel dělat úkoly. Počítal jsem matematiku, četl jsem čítanku a trápil se s češtinou. Nejdřív jsem nechtěl chodit ani ven, bál jsem se, že se nakazím. Dlouho jsme nemohli navštívit babičku s dědou. Doufám, že už to brzy skončí a všechno bude jako dřív.                                                                                                                            J. V.

Tak už jsou to 2 měsíce, co nechodím do školy. Dopoledne přes týden jsem se učila podle poslaných úkolů. Odpoledne, když přišli rodiče z práce, tak jsme se ještě spolu učili. Když byla možnost, tak jsem odpoledne šla za svými kamarádkami. Většinou jsme si hrály s figurkami draků, nebo deskovou hru Psí život, nebo jezdily na kolech. O víkendech jsme s rodiči jezdili na výlety.                                                                                                                          L. Ž.

Přemýšlím, kdy konečně uvidím své kamarády. Většinu času si dělám úkoly a pak jsem se sestrou a bráchou venku. Hrajeme si na zahradě nebo chodíme na procházky do lesa. Sbíráme různé bylinky a rostliny a připravujeme z nich různé věci, třeba pampeliškový sirup nebo šeříkový olej. Učení zvládám docela dobře. Ale někdy mě to nebaví. Líbí se mi vyrábět kalendáře na měsíc duben a květen a vyprávění o hospodářských zvířatech. Baví mě pracovní listy s básničkami. Úkoly do matematiky mne taky baví. V těch do češtiny mám někdy chyby. Úplně nejvíc ze všeho mne baví vlastivěda, ale i angličtina. Rád píšu výpisky z přírodovědy. Už se těším do školy, chybí mi kamarádi.                                                                               P. M.

Daří se mi dobře, hraju na x-boxu, občas ke mně přijdou kamarádi a skáčeme na trampolíně. V 8 ráno dělám úkoly a odpoledne druhou várku. Po úkolech buď hraju na mobilu nebo jdu 45 minu skákat na trampolínu. Dívám se v televizi na Jurský park nebo Jurský svět. Hrajeme deskové hry. Občas pomáhám mamce s obědem nebo s buchtama.                               L. K.

Celé odpoledne se učím, máme toho až moc. Odpoledne trávím s kamarádkami. Dvakrát jsem byla v Zoo. S babičkou a kamarády chodíme na pěší turistiku. Pondělí je nejlepší den v týdnu, protože mne maminka vozí na koně. Moji dva nejoblíbenější jsou Karkulka a Jurášek. Vždy musím koně vypucovat, pak mu vykydám a nakonec ho osedlám a jdu jezdit do jízdárny. Ve volných chvílích hraji na klavír. Už se moc těším, až se uvidím s kamarády ve škole.                                                                                                                                                       M. J.

Každým dnem se víc a víc těším do školy. Ze začátku mě karanténa celkem bavila, ale později už ani trochu. Hodně mi vadilo, že jsme museli nosit roušku. A taky se mi nelíbilo, že zavřeli bazény. Bála jsem se taky, že nepovolí tábory. Dny v karanténě ubíhaly pomalu. Takhle probíhal můj den: Ráno se nasnídám, a převleču a jdu dělat úkoly. Odpoledne si hraji s kamarádkami. Den o víkendu je podobný, ale většinou jedeme na výlet. Můj největší zážitek v karanténě byl pochod ze Slovenska do Jablůnky.                                                                                 A.T.

Jen proto, že se na celém světě objevila nová nemoc- koronavirus- uzavřely se školy, malé obchody a některé firmy. A pro mne to znamenalo být doma. Po celou dobu jsem dělala úkoly. Škola mi chyběla, protože ve škole je to jednodušší.                                                     K. K.

Na začátku karantény jsme jásali, že nejdeme do školy. Byl jsem strašně rád, že nemusím vstávat. Po 2 týdnech mne radost přešla. Už jsem chtěl jít do školy za kamarády. Hodně mi chyběl fotbal.                                                                                                                   A. J.

Jednoho dne k nám do Česka přišla zákeřná nemoc. Museli jsme všichni zůstat doma. Nemohl jsem se tak setkávat s kamarády a ani na dovolenou se letos nepojede. Je to škoda! Musím se učit doma. Každé pondělí mi paní učitelka pošle úkoly, které musím mít do konce týdne hotové. Volali jsme si také přes videohovor. Tam jsem ukazoval, co mám již hotové a opakovali jsme nebo procvičovali učivo. Měli jsme i skupinové videohovory, kde jsem viděl své spolužáky. Všichni doufáme, že to brzy skončí a setkám se po prázdninách se všemi ve škole.                                                                                                                                                              P. M.
Doma se učím a jde mi to docela dobře. Teď mi jde asi nejlíp čeština. Někdy se učím sama, někdy s mamkou. Chybí mi kamarádi. Už mi přijde, že se ten den stále opakuje. Doma se skoro nic neděje. Chybí mi učitelka, třída, jídlo ve škole. Ale když se doma učím, tak to není tak zlé.                                                                                                                                               S. F.

Dva měsíce jsme chodili s kamarády ven, hráli hoňku a na trampolínu. Učil jsem se doma, a bylo to horší než ve škole. Tam jsem to měl rozdělené na hodiny a doma jsem to měl vše udělat za 3 hodiny. Těším se, až uvidím ostatní spolužáky a paní učitelku. Doma mne to nudí, baví mne číst. Na televizi se můžu dívat až po úkolech.                                                  M. S.

Když mám být upřímný, tak nejprve jsme radost, že nebudu muset chodit do školy a odpadne mi plno školních povinností. Vůbec jsem tuto situaci nevnímal jako opatření z důvodu našeho zdraví. Spíš jsem si říkal: „ Hurá prázdniny!“ Vůbec mi nedocházelo, že učivo, které bychom normálně brali ve škole s naší paní učitelkou, budu muset zvládat sám. Doma. Domácí učení je volnější, nemusím brzo vstávat, nehrozí žádná poznámka, ale na druhou stranu už je to docela dlouhé a začínám se nudit. Chybí mi kamarádi, se kterými můžu komunikovat pouze přes Skype nebo telefon.                                                                                                  Š. K.